Britská nadvláda na mauriciu (1810-1968)
Po porážce Francouzů 3. prosince 1810, získali nadvládu nad ostrovem Britové. Anglické vítězství bylo stvrzeno roku 1814 Pařížskou smlouvou, po které ale zůstali na Mauriciu francouzské úřady a instituce včetně napoleonského zákoníku zachovány. Nejvíce používaným jazykem byla a dodnes je francouzština.
Britská nadvláda nad ostrovem, počínaje vládou guvernéra Roberta Farquhara, byla doprovázena četnými sociálními a ekonomickými změnami. Jednou z nejdůležitějších událostí bylo zrušení otroctví v roce 1835. Majitelé plantáží dostali odškodnění dva milióny liber šterlinků za ztrátu otroků, kteří byli na Mauricius dopraveni z Afriky a Madagaskaru, během francouzské nadvlády nad ostrovem.
Obyvatelstvo se začalo velmi polarizovat. Byli zde mauricijští kreolové, kteří mají své předky mezi majiteli plantáží a otroky pracujícími na polích s cukrovou třtinou. Indo-mauricijci, jejichž předkové jsou indičtí přistěhovalci, kteří sem přijeli v 19. století, po zrušení otroctví, jako námezdní dělníci nahrazující otroky. Do indo-mauricijské komunity patří také muslimové (je jich asi 17%), kteří sem přišli také z indického poloostrova. K elitě patřilli franko-mauricijci, kontrolující velké plantáže s cukrovou třtinou a věnující se také obchodu a bankovnictví. Jak rostla početnost indické populace, rostl také její politický vliv.
Konflikty mezi indickou a francouzskou komunitou se vyostřili kolem roku 1920 a vedly i k několika úmrtím, hlavně na indické straně. V reakci na tyto události byla v roce 1936 Mauricem Curem založena Mauricijská dělnická strana (Mauritius Labour Party), aby chránila zájmy dělníků pracujících na cukrových plantážích.