Holandští kolonizátoři na Mauriciu (1638-1710)
Mauricius byl holandskou kolonií v letech 1638-1710, s krátkou přestávkou v období let 1658 až 1666. V průběhu těchto let se zde vystřídalo mnoho guvernérů, ale těžké životní podmínky na ostrově jako cyklony, sucho, přemnožení hmyzu, nedostatek jídla a tropické nemoci způsobovaly ostrovanům velké ztráty a proto byl v roce 1710 ostrov zcela opuštěn.
Celých čtyřicet let po objevení holandskými mořeplavci ostrov neměl stálé obyvatele. V roce 1638 založil první stálou osadu na ostrově, s 25 obyvateli, Cornelius Gooyer. Sám Gooyer se stal guvernérem. Hned příští rok se osada rozrostla o dalších 30 mužů. Úkolem guvernéra bylo zlepšit obchodní potenciál ostrova, ale stávají guvernér v tomto směru příliš úspěšný nebyl, takže byl ještě v průběhu roku 1639 nahrazen. Novým guvernérem se stal Adriann van der Stel, který ihned začal s exportem vzácného ebenového dřeva. Za účelem těžby dřeva přivezl guvernér na ostrov 105 otroků z Madagaskaru. Již první týden ale 60 otroků uteklo a ztratilo se v pralese, pouhá dvacítka otroků byla opět chycena.
V roce 1644 museli osadníci čelit mnoha měsícům strádání, protože lodě vezoucí jim zásoby potravin měli značné zpoždění. Osadníci se tak museli uživit tím, co sami ulovili. I přes tyto obtížné podmínky guvernér zařídil přepravu dalších 95 otroků z Madagaskaru. Následně byl Van der Stel přeložen na Ceylon a jeho nástupcem se stal Jacob van der Meersh. Nový guvernér opět zvýšil počet otroků a v roce 1648 byl vystřídán Renierem Porem.
V roce 1652 postihla všechny obyvatele ostrova nová strádání a populace na ostrově se snížila na pouhých 100 osob. Tyto přetrvávající potíže velmi negativně ovlivňovali obchodní potenciál ostrova do té míry, že bylo v roce 1657 nařízeno zrušení osady. 16. července 1658 většina obyvatel opustila ostrov – první pokus o kolonizaci Mauricia tedy příliš slavně nedopadl.
V roce 1664 byl učiněn Holanďany druhý pokus o kolonizaci ostrova, ale ani ten neskončil úspěšně.
V letech 1666 až 1669 založil Dirk Jansz Smient novou kolonii v Grand Portu a jeho hlavním zájmem byl opět export ebenového dřeva. Smienta brzy vystřídal George Frederik Wreeden, který se ale utopil roku 1672 během výpravy zkoumající neznámé části ostrova. Jeho nástupcem se stal Hubert Hugo, jehož snem bylo vytvořit na ostrově zemědělskou kolonii. Hugovi nadřízení ovšem jeho představou nadšení nebyli a tak z plánu brzy sešlo.
Hugo opustil svou funkci guvernéra v roce 1677 a jeho nástupcem se stal Issac Johannes Lamotius. Lamotius svou funkci zastával až do roku 1692, kdy byl deportován zpět do Holandska a souzen za napadení osadníka, jehož žena odmítala jeho dvoření. Ještě téhož roku byl tedy jmenován nový guvernér, Roelof Deodati. Přestože se Deodati velmi snažil ostrov rozvíjet, nápor všech problémů jako cyklonů, přemnožení hmyzu, onemocnění dobytka a velkého sucha, nezvládl. Své snažení proto brzy vzdal a na jeho místo nastoupil Abraham Momber Van de Velde. Ani jemu se ovšem příliš dobře nevedlo, a tak byl ostrov v roce 1710 definitivně opuštěn.